Elsa Schiaraparelli – módní návrhářka

„Navrhování šatů pro mě mimochodem není profese, nýbrž umění.“

Elsa Schiaraparelli (Móda, s. 296)

Narodila se do šlechtické intelektuální rodiny v Římě, kde pohodlně žila v rodinném paláci Corsini. Matka byla neapolská aristokratka a otec byl slavný učenec a správce středověkých rukopisů. Právě díky svým rodičům tíhla Elsa Shiaraparelli k umění.

V letech 1919, až 1922 žila v New Yorku, kde pracovala jako autorka a překladatelka a zde porodila i svoji jedinou dceru. Před touto cestou v roce 1914, se stala manželkou hraběte Williama de Wendta de Kerlor. Manželství to nebylo, ale moc idylické. V době svého pobytu se seznámila s významnými umělci, jako byl Marcel Duchamp nebo Manem Rayem.

Po čase stráveném v cizině se Schiaraparelli vrátila do Evropy, jako svobodná matka. A v Paříži se představila jako nová módní návrhářka. Roku 1929 představila svou první kolekci ve svém vlastním butiku na rue de la Paix. V roce 1934 otevřela módní dům na Place Vendome. V třicátých čtyřicátých letech se zde scházela společnosti opravdu různorodá. Od aristokratech z minulosti po turisty, novinářů, umělců, až po budoucí hlavy států.

V jistém smyslu by se Elsu Schiaraparelli dalo označit za protiklad nejznámější módní návrhářky Coco Chanel. Typickou barvou pro její návrhy a i vzniklé modely byla svítivě fuchsiově růžová, tímto se pochopitelně odlišovala od jiných návrhářů, kteří tvořili své šaty v klasických barvách. „ Do očí mě udeřila barva: Jiskřící, nemožná, drzá, příjemná a plná energie. Šokující barva, ryzí a nezředěná.“ (Móda, 2014, 20 s.)

V meziválečném období se v Paříži módě opravdu dařilo. Móda a umění žilo ve společné harmonii a právě těchto momentů si užívala i samotní Elsa. Ve společnosti umělce Salvadora Dalího tvořila své šaty pod vlivem surrealismu a vytvářela někdy, až bizarní modely. Spolu s ním stvořila například velmi známý langustový obleček nebo kabát ve tvaru psacího stolu s kapsami, jako zásuvkami. Právě tyto výstřední a avantgardní modely je proslavily a Elsa se možná díky nim stala miláčkem pařížské smetánky. Její první kreací, kterou si získala mnoho zákaznic, byly ručně upletené černobílé pulovry s falešnou mašlí. Tyto pulovry nepletla návrhářka sama, ale pletla jí je arménská venkovanka.

Pro výstřední Shiap přicházela inspirace odevšud. Od umění odlišných kultur, až po samotné lidské tělo. Velmi oblíbené a pro její tvorbu významné jsou i šaty s obrazy koster odpovídajících žebrům jejich nositelek. Díky tomu pak šaty vypadaly, jako rentgenové snímky.

V roce 1940 dostala medaili Neimana Marcuse za vynikající práci na poli módy. Jako i jiné návrhářky a návrháři musela Elsa v roce 1941, v době druhé světové války, opustit Paříž a odcestovat zpátky do New Yorku. Zde žila do roku 1944 a po skončení války, se vrátila zpátky do města módy, kde znovu otevřela svůj módní dům. Doba byla už ale jiná, v módě byl „New Look“ od Diora a Maison Schiaraparelli se potopil do dluhů. Ty donutili návrhářku podnik v roce 1954 zavřít. Samotná návrhářka zemřela o necelých dvacet let později, ale její odkaz nezůstal zapomenut a stejně tak i ona.

Elsa Shiaraparelli je považována za jednu z nejkultivovanějších a zároveň nejvýstřednější módní návrhářku 20. století. Vděčíme jí za mnohé, ať jsou to barevné zipy, které začala, jako jedna z prvních používat. Vymyslela i gumové kalhotky pro tenistky, kombinovala sport s formálním oblečením. Typické pro ni byly turbany a doplňky v podobě emailových náhrdelníků, náušnic či náramků z plexiskla.

S úmrtím Elsy Shiarapelli upadl i po čase její slavný módní salon v zapomnění, ale pouze po krátký čas, protože v současnosti je jméno Schiarapelli stále více k vidění a to díky dvou významným mužům. Jedním je Diego della Valle, který v roce 2005 koupil „zchátralou“ firmu a získal její práva, aby obnovil jméno módního domu Shiaraparelli. Druhým mužem je italský návrhář Marco Zanini, který byl jmenován hlavním návrhářem módního domu Shiaraparelli a sklízí dosud jeden úspěch za druhým.

Často jsou se jménem Elsa Shiaraparelli spojováni další návrháři, jako je věhlasně známý Hubert de Givenchy nebo Pierre Cardin, u kterých se pak učil i Karl Lagerfeld.

Použitá literatura: Móda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Knižní klub, 2013. 480 s. ISBN 978-80-242-4170-8